Do napnutých plachet se zahryzl vítr a 6 pirátských posádek vyplulo za pokladem. Kapitáni cítili vzrušení, jaké už dlouho nepocítili a to chvění se přenášelo i na posádku. Každá z lodí doslova vibrovala touhou dotknout se zlata, které bylo ztraceno už od dob španělského drancování indiánských osad. Splněný sen už je skoro na dosah.

Zlato! Je tady a jeho hodně. „Budeme žít jako králové!“ vykřikoval komodor Teodor. „U bílý velryby, je tu toho dost pro všechny. Po návratu vám ukážu jak si má užívat správný pirát!“ „Johoho!“ ozývalo sborem napříč palubami.

Večer po návratu se všichni sebrali a vyrazili do města. Pivo, víno teklo proudem, karty lítaly, zlato cinkalo a měnilo majitele rychleji bys řekl racek.

Hle, ráno byla mapa úplná a objevila se na ní charakteristická značka říkající: Zde je poklad. Prastaré síly moře stojí na straně pirátů. Tímto okamžikem počaly přípravy na cestu za pokladem. Teoretické i praktické, a rozhodně důkladné.

Nejprve zkouška rozhodování v krajních situacích. Posádka musí mít jasný manuál jak se zachovat, aby cesta k pokladu proběhla hladce. Lépe je neponechat nic náhodě.

Pochopitelně následovala i série na procvičení těla. Obratnost, koordinace ruka-oko, rychlost, síla — to všechno bude potřeba.

Ve vzduchu je cítit zlato. Aspoň to tvrdí kapitán Siyah Sakal. Šest označených míst na mapě a 6 posádek — vypadá to dost jednoduše. První samostatný úkol pro novou posádku. Před tím než odrazí od břehů, musí přijít ještě test loajality. Holt, piráti jsou nedůvěřivá cháska, ale mají k tomu dobré důvody. Když vám začne bouře lámat stěžně a teče vám do podpalubí, nepotřebujete v posádce nikoho, kdo zaváhá, byť jen vteřinu, před uposlechnutím rozkazu. Absolutní poslušnost je otázkou života a smrti.

Výprava prověřila všechny teoretické dovednosti i v tvrdé realitě. A posádky rozhodně obstály (pokud lze soudit podle spokojených úsměvů na tvářích pirátských kapitánů). Všechny uzly držely jak měly, navigátor dovedl loď přesně do cíle, ošetření drobných zranění v průběhu plavby — také žádný problém. Všechno, co se naučili, se hodilo.

Každé prozkoumané místo přineslo jeden útržek mapy. Bohužel ty kousky nějak nepasují do sebe. „Ať mi piraně okoušou palce zaživa,“ zabručel komodor, “ jestli v tomhle nejsou ňáký mořský čáry, tak jsem suchozemská larva.“ Kolegium kapitánů se shodlo, že vyzkouší sílu mořských duchů, aby pomohly spojit útržky mapy. Rituál je to náročný, nebezpečný a jen pro opravdu odvážné. Tak už to s prastarými silami prostě chodí. Všichni členové se museli zapojit a projít drsnou zkouškou odvahy, aby rituál vykonali. „Uvidíme, co přinese ráno,“ prohlásil komodor a hloubavě otáčel kousky mapy. „Tyhle síly jsou sice mocný, ale taky trošku pomalý.“

Moc pirátů na ostrově roste. Místní samospráva je bezzubá stoletá piraňa a královské námořnictvo má asi párty někde jinde. Kapitáni v čele s komodorem se rozhodli, že zaberou část pro sebe a vybudují stabilní základnu — i mořský vlk má rád místo, kam by se občas vrátil a doplnil síly.

Postavit základnu na zelené louce by zabralo moc času — jak pravil komodor Teodor: „U mořskýho ďasa a sudu slanečků to by nám zatím vyschly žábry než to postavíme!“. Plán je tedy zrekvírovat část rybářské vesnice, opravit co je potřeba opravit a postavit jen co je nutné postavit.

Plán výstavby není složitý. Bod jedna: „Obstarat“ materiál na opravy a výstavbu. Bod dva: Postavit (prý v jednoduchosti je krása). Vyloupit skladiště, vybrat a rozebrat pár vhodných staveb není problém. Všechno v duchu piráti za nic neplatí, piráti si berou, co potřebují.

Stavební práce proběhly rychle bez problémů. Posádka, která se sesbírala z celého světa a různých společenských vrstev má ve svém středu odborníka ne všechno. Stačí jen dobře hledat. Podle výsledků práce tu bylo i pár schopných stavitelů a architektů.

Při stavbě narazili na další vzkaz v láhvi, označující 6 míst na ostrově. Komodor sice mapu hltal očima jako trosečník, který po týdnu na moři dostane lahev vody, ale i přesto rozhodl, že se nejprve poradí s kapitány.

Porada kapitánů skončila hádkou, kdo má lepší posádku, loď. Pevnější plachty. Barevnějšího papouška na rameni. Dřevěnější nohu. Okamžitě nahnali posádky proti sobě, aby dokázali, kdo má pravdu. Posádka sice trochu reptala, ale ublížené ego žádného kapitána se nedá vyléčit „snůškou keců“ jak pravil Henry Morgan. Pak ještě pravil: „Hybajte těm Šakalovým švábožroutům ukrást vlajku, ať už konečně pochopí, kdo tady má navrch!“

Posádky mají již materiál na stavbu lodí. Dokonce i munici a nějaké zbraně, ale chybí ještě jeden „drobný“ krůček — postavit loď. Toho se ani zkušení kapitáni neodváží bez podrobných plánů. Navíc se proslýchá, že v ostrovní loděnici jsou plány pro stavbu nejrychlejší fregaty všech dob. Rozhodně něco na čem by se chtěl plavit každý pirát. Posádky se tedy vypravily ještě na jeden lup. V tichosti a nenápadně. Nikdo nemusí tušit, že tyto plány padly zrovna do rukou místních pirátů. Hlavně když nikdo při akci nepozná žádného člena posádky.

Úspěch! Kromě plánu se podařilo získat i nějaké plány nových lodních zbraní — vítaný bonus, který rozhodně najde své využití. Najatí tesaři a loďaři odvedli skvělou práci. Posádky konečně shodily okovy suchozemských krys, poprvé po dlouhé době napnuly plachty a vypluly na širé moře.

Když je moře klidné a v dohledu není žádná kořist umí být plavba pěkně nudná záležitost. Přeci jen pozorování racků a delfínů se rychle omrzí. Proto je potřeba, aby se posádka uměla řádně během plavby zabavit. Zkušenost kapitánů je v tomhle rozhodně přínosem a jejich portfolio aktivit proti trudomyslnosti nezahrnuje jen drhnutí podlahy.

Zdá se, že zvýšená pirátská aktivita nezůstala úplně bez pozornosti. Při poslední společné poradě kapitánů a posádky na nás zaútočili jednotky místní gardy. Asi někomu došlo, kam zmizely plány fregaty. Výcvik suchozemců, kteří se rozhodli zázračně zbohatnout, však již pokročil tak daleko, že se podařilo ubránit lodě i posádku. Bohužel jedno je jisté. Ostrovní autority už vědí, že jsme tu a že se s námi tak snadno nevypořádají. Bude potřeba se pohnout dřív než přijedou posily v podobě královského námořnictva.

Je krásné, že máte posádku a kapitána, jehož pověst sahá od Karibiku až po břehy Španělska, ale bez lodi jsou to stejné suchozemské krysy, jako každý druhý. Tady ale už přichází zkušenost kapitánů. Nebyla to první loď, o kterou v bouři přišli (a patrně ani poslední) a vždycky se našel způsob jak si opatřit novou. Dá se čekat, že pirátský kapitán nepřijde s nápadem si novou loď koupit v loděnici — ne že by nemohl, ale bylo by to pod jeho úroveň. Posádky tedy vyrazili plenit.
Nejprve bylo potřeba sehnat dobré dřevo, které bude použito na stavbu nové lodi. Jaké štěstí, že místní dřevorubci měli připravenou dodávku kvalitního dřeva. Původně mělo putovat do královské loděnice, ale ouha trochu se změnila destinace. Pravda, dřevorubci nebyli nadšeni, když jim piráti odtransportovali dřevo, ale nebylo jich dost, aby tomu mohli zabránit.
Dobrá pirátská loď potřebuje také dobrý arsenál. Pokud se střetne na moři s galeonou, pak o tom, které půjde ke dnu, rozhodne palebná síla. Další cíl, který si vzali kapitáni na mušku byla místní zbrojnice. Jaké štěstí, že se nachází na vrcholu kopce, nikdo by nechtěl všechno to železo tahat nahoru (ale dolu, to je úplně jiný příběh). Dělové koule budou v přístavu než bys řekl keporkak. Ovšem bylo potřeba je trochu brzdit, aby neskončily na dně zátoky.
Poslední cíl nájezdu byl sklad plachtoviny. Včera tam byla veliká pitka, tak strážní trošku pospávali. Stačilo být ticho jak medúzy pod hladinou a plachty se jako zázrakem přemístily do pirátských úkrytů. Myslím, že nikdo by nechtěl být v kůži hlídačů, když se probrali z kocoviny (dost možná ani oni ve své kůži nakonec nezůstali).

Dnes se námořníci konečně vylodili na ostrově La Puerta. Hned v přístavišti se zjevil komodor, kterému se oči zlatě leskly a vyprávěl o pokladu ukrytém na ostrově. Pokladu nedozírné ceny, dávno ztracené zlato indiánu. V lahvi měl zprávu, která prý je prvním krokem na cestě k tomuto bohatství.

Legendy jsou krásná věc a jejich kouzlo vábí a láká, ale jak získat poklad bez lodi, posádky a zkušeností. Příběhy však táhnou, a tak přitáhly na ostrov i různé existence. Mezi nimi i piráty, kteří v bouři přišli o loď a posádku — to je pro hledače velká příležitost.

Ovšem stát se členem pirátské posádky není úplně snadný úkol. Kapitáni mají řadu požadavků (někdy až absurdních), ale mají však bohaté zkušenosti a snad vědí, co chtějí.

Nechali se tedy naverbovat. Vznikly nové posádky pod vedením jmen, která už řadu let děsí v okolních vodách. Je tu Calico Cortéz, Siyah Sakal, Henry Morgan, Bloody Jack, Edward Teach a Samuel Gold. A všichni mají nos na zlato a vůli, na které se dají ohýbat kotvy.

Parkujte prosím na vyznačeném parkovišti. Ideálně tak, aby se prostor využil s maximální efektivitou. Určitě nevjíždějte do areálu tábora. Pokud si budete dítě brát z tábora je nezbytné nahlásit to službě (stejně tak při návratu — ať máme přehled, kdo je v táboře a kdo ještě mimo). Děkujeme 🙂

Ještě poslední předodjezdová informace (která by vám mohla pomoci v plánování, kolik toho zabalit dětem na tábor). Letošní návštěvní den bude dle běžných zvyklostí. Což znamená:

• Návštěvní den proběhne v neděli 18. 8. 2024.
• Vyzvednout dítě můžete po 14:00. Dřívější vyzvednutí není možné (běží normální táborový program)
• Vstupné do tábora: Domácí buchta, trocha ovoce nebo prostě nějaká dobrota ze zahrádky. Nejedná se o úplatek pro vedoucí, vše skončí nakonec na talíři u dětí. Jde jen o způsob jak zpestřit svačinu a přinést závan domova i na tábor (hlavně pak pro ty, kterým nikdo nepřijede) 😉
• Děti nám vraťte do 18:00.

Velmi důrazně prosím o dodržení časů. Dopoledne i v podvečer probíhá standardní táborový program, který nám jinak rozbouráte — čímž zklamete řadu táborníku (a vlastně i nás). Díky za pochopení.

Pokud na návštěvní den nedorazíte, pak nezoufejte Vaše dítě bude mít náhradní program. Rozhodně nebude celý den sedět v koutě. O zábavu bude postaráno.

Tábor sice teprve začal, ale vzhledem k tomu, že se letos vracíme již v pátek (23. 8.), tak raději dříve, ať si můžete vše naplánovat.

R14 (R 1079)

• 12:49 Malá Skála
• 14:30 Hradec Králové hl.n.

V2 (Sp 1835)

• 15:05 Hradec Králové hl.n.
• 16:21 Žamberk

Vyzvednout dítě přímo v táboře bude možné mezi 10. a 14. hodinou. Pokud byste potřebovali vyzvednout dítě dříve (nebo později), kontaktujte nás. Děkujeme.

10. srpna 2024 vyplouváme hledat poklad

Loď je připravena, kapitán i posádka v dobré náladě, zásoby, v množství víc než hojném, uloženy v podpalubí. Trasa byla nakonec vytyčena takto (palubní lístky pro všechny, kdož se plaví, jsou již zakoupeny):

První část plavby: V2 (Sp 1830)

• 9:43 Žamberk
• 10:52 Hradec Králové hl. n.

Druhá část plavby: R14 (R 1066)

• 11:26 Hradec Králové hl. n.
• 13:03 Malá Skála

Doprava vlastními prostředky

Pokud budete do cílového přístavu (Malá Skála) cestovat po vlastní ose, doražte ve 12:45 k vlakovému nádraží v Malé Skále. Odtud všichni společně putují do základního tábora. Batožinu odveze do tábora naše dodávka, takže se nemusíte strachovat, že bude muset dítě vláčet kufry s sebou.

Nevozte prosím děti přímo do tábora. Není tam v den příjezdu nikdo, kdo by je přebral a vyřešil potřebnou administrativu. Zkomplikovali byste zbytečně život sobě i nám. Díky.

Checklist malého námořníka ☐ (aneb mám na výpravu opravdu vše potřebné)

Vzhledem k tomu, že časy startů jsou fixní, prosíme o dochvilnost nástupu v jednotlivých přístavech. Před vyplutím je potřeba vyřešit ještě všechno papírování. Jmenovitě:

• Žamberk: 9:00
• Hradec Králové: 11:00
• Malá Skála: 12:45

Překontrolujte také, že máte všechny nezbytné dokumenty potřebné k nalodění a také vše potřebné pro absolvování výpravy:

• Mám Potvrzení o bezinfekčnosti (nesmí být starší 24h) + Souhlas s použitím fotografii ☐
• Mám Potvrzení o zdravotní způsobilosti (nesmí být starší 2 let) ☐
• Mám Kartičku zdravotní pojišťovny (lépe pouze její kopii) ☐
• Mám Léky (pokud jsou nutné) podepsané a s napsaným dávkováním ☐
• Vyplnil/a jsem Zmocnění (pro naše zdravotnice) ☐
• Zabalil/a Klasické bílé tričko (na výrobu oddílového trika) ☐
• Zkontroloval/a jsem doporučený seznam pro expediční zavazadlo ☐

Jedeme domů. Už není co dodat. Snad jen jedno obrovské díky, protože to zase bylo super. Všichni jste byli skvělí — díky! Příští rok se těšíme opět na viděnou.

Zobrazit galerii

Montezuma svolil, že jeho šaman může provést restart kalendáře a zajistit tak pokračování věku. Má však ale jednu podmínku. Musíme ho zbavit Cortéze a zbylých Španělů. 

Nezbývá než souhlasit (jiné možnosti už nemáme). Vypravíme se do hor a zbavíme indiány této hrozby (snad už natrvalo). 

Španělů zůstala už jen hrstka, ale dobře se v horách opevnili. Rozhodně to nebyla procházka růžovou zahradou a padlo mnoho statečných válečníků. Nakonec bylo však vítězství drtivé.

Je to tu Okamžik s velkým O. Rituál restartu kalendáře a čas našeho návratu do současnosti. V poslední chvíli mám v sobě zmatek. Nebylo by lepší zůstat zde v panenské přírodě, ve společnosti, která nepodlelhla ještě zmaru civilizace?

Jsme zpět. Celá naše výprava do minulosti mi připadá trochu jako sen (stalo se to vůbec?).

Zobrazit galerii

Ještě zbývá krok k restartu kalendáře a našemu návratu domů. Do budoucnosti, která snad bude i pokračovat pokojně dál (dají-li bohové). 

Ano, bohové jsou zde, zdá se, úhelným kamenem, na kterém stojí náš úspěch (nebo neúspěch). Neradi bychom se vrátili přímo do apokalypsy konce světa, nezbývá nám tedy než mít bohy na své straně. Od indiánů jsme se naučili mnoho rituálů a ceremonií jak usmířit bohy a naklonit si je na svou stranu — nuže tedy jdeme na to.

Nyní s podporou bohů můžeme konečně vyzvednout i spojovací části kalendáře. 

Hloubka sice nebyla velká, ale potvor mořských tam rejdilo až zbytečně mnoho. Jsme mokří, unavení, ale šťastní — kalendář je opět kompletní.

Zobrazit galerii

Čas našeho návratu domů se blíží (všichni to tak nějak cítíme v kostech). Proto jsme se rozhodli, že musíme věnovat zbytky drahocenného času také seriózní vědecké činnosti. Hodně jsme toho viděli a zažili, ale nemůžeme se domů vrátit s prázdnýma rukama — naše soudobá společnost potřebuje hmatatelné důkazy. Příběhy bohužel nestačí.

Pokusili jsme se tedy aspoň zaznamenat kulturu s pomocí obrazů a skic

Zobrazit galerii

Díky rituálu se nám včera podařilo zjistit, že Španělé převáželi kalendář na lodi, která se potopila. Dokonce známe i přesné místo — teď už jen stačí kalendář z moře vyzvednout. Naštěstí se jedná o mělkou část zálivu, takže by to neměl být problém (i přes absenci pořádného vybavení pro hloubkové potápění)

Tak už máme zase kalendář! Teda aspoň všechny jeho kusy. Bohužel se rozpadl na několik částí, ale myslím, že to zvládneme opravit. Zdá se, že byl původně sestrojen tak, aby bylo možné ho rozebrat — chybí nám ale originální spojovací prvky, které ho drželi pohromadě.

Stále nám tu život komplikují zbytky španělské expedice. Jejich počty jsou po ztroskotání lodi výrazně menší a také začínají pociťovat nedostatek vybavení. Rozhodli jsme tuto hrozbu eliminovat jednou pro vždy, abychom se mohli soustředit na obnovu kalendáře a zaútočili na jejich hlavní tábor. 

I přes jejich oslabení to byl lítý boj, ale nakonec jsme zvítězili. Bohužel ale část Španělů (v čele s Cortézem) prchla do hor. Holt, tuhle nepříjemnost vyřešíme později.

Zobrazit galerii

Vyrazili jsme do džungle sbírat od místních obyvatel informace o španělské karavaně, která převáží ukořistěný kalendář. Každý střípek se hodí. Nesmíme Španěly ztratit. Bez kalendáře nemáme šanci se vrátit zpět.

Informace od místních byly dost mlhavé. Máme zhruba směr, který se ubírají, ale moc detailů tento průzkum neposkytl. Naštěstí místní šaman se umí napojit na mysl společenství matky přírody, která by nám mohla přesně sdělit, kde se cizorodé těleso karavany nachází. Potřebuje však naší pomoc s propojením. Jestli tomu správně rozumím, tak potřebuje, abychom vytvořili něco jako energetické komunikační koridory (i když on tomu říká vlákna mysli)

Infrastruktura je postavena. Nebylo to snadné, protože ve vytváření nám usilovně bránila sama příroda — asi jí komunikace s lidmi není příjemná. Teď večer provedeme rituál, jehož součástí je přenášení posvátného ohně na určené místo.

Zobrazit galerii

Pár dní ještě máme, ale v rámci plánování představuji harmonogram návratu domů (pokud se nám podaří aktivovat mayský kalendář) ;-).

R 1069

• 12:49 Malá Skála
• 14:30 Hradec Králové hl.n.

Sp 1835

• 15:05 Hradec Králové hl.n.
• 16:21 Žamberk

Vyzvednout dítě přímo v táboře bude možné mezi 10. a 12. hodinou. Pokud byste potřebovali vyzvednout dítě dříve (nebo později), kontaktujte nás. Děkujeme.

Nesmíme propadnout melancholii. Je třeba hledět kupředu a opět se postavit na vlastní nohy. Základ je vydatná strava. Ráno jsme proto vyrazili na sběr místní pochoutky. Rostlina, kterou sbírají indiáni a která nejen vyživí tělo, ale i pozvedne ducha. 

Sběr je trochu komplikovaný, protože rostlina je běžně celá pod zemí a je chráněna velmi tvrdým dřevitým vakem. Trik je v tom, že musíte rostlinu hodně přemokřit, ta se pak rozevře a vytlačí plod na povrch. Vzhledem k tomu, že se jedná o výjimečnou plodinu, objevili se indiáni nepřátelských kmenů, kteří se nám snažili ve sběru zabránit.

Montezumovi zvědové nám přinesli informaci o španělském skladišti potravin. To je ještě lepší. Hladový nepřítel ztrácí morálku a je špatný bojovník. Od indiánu jsme se naučili splynout s přírodou, tak jsme nenápadně vynosili většinu potravin ze skladu a pak dál do našeho tábora. Hlavně se nenechat chytit a když už nás někdo chytne tak předstírat, že opravdu nic nikam neneseme (po době, kterou jsme tu strávili nás Španělé mají problém odlišit od místní populace indiánů — zejména jsme-li mimo tábor). 

Jako výraz vděku jsme se rozhodli poctít Montezumu naším pokrmem. Připravili jsme hned několik kulinářských specialit, ale jestli některou z nich král ochutnal, vlastně nevíme. Než se pokrm dostane ke králi musí projít řadou ochutnávačů, kteří testují přítomnost jedů, ale také hodnotí kvalitu a chuť. Ne všechno je dost dobré pro krále Montezumu.

Zobrazit galerii

Část našich lidí odešla se Španěly do jejich tábořiště. Jejich plány  nám bohužel nejsou známy — přestali komunikovat. Takhle jsem si tu vzájemnou spolupráci nepředstavoval. 

Vyslali jsme ke španělskému ležení skupinu špehů. Potřebujeme vědět, jestli skutečně plánují odhalit tajemství kalendáře (a podělit se o něj) nebo jestli jsou jejich úmysly zcela jiné.

Moje obavy nebyly plané. Španělé se chystají zaútočit na naše tábořiště a zmocnit se kalendáře. Okamžitě jsem vyhlásil poplach a začali jsme s opevňováním tábora. Početně jsme sice ve výhodě, ale i z pomocí Aztéků to bude těžký boj. Španělé jsou vojáci (profesionální a dobře vybavení). Aztécká civilizace sice nabízí mnoho divů, ale je zajímavé, že k nim nepatří zbraně a válečné vybavení. 

Utrpěli jsme porážku, trpkou… Přišli jsme o kalendář…

Když jsme se trochu vzpamatovali, vyslali jsme ve stopách Španělů stíhací oddíl. Objevili jsme ale jen svázanou skupinu našich přeběhlíků, které hlídal jeden španělský voják. Po kalendáři a zbylých Španělech však ani stopy.

Teď tu máme ještě jedno zásadní morální dilema: Jak naložit s přeběhlíky. Potrestat je za zradu nebo odpustit a přijmout zpět do našich řad, abychom nás ještě více neoslabili.

Zobrazit galerii

Dnešní den je ve znamení průzkumné expedice. Náš návrat je zatím v nedohlednu, bude tedy dobré se pořádně seznámit s krajinou, ve které máme dočasný domov. K expedici se přidali členové španělské výpravy. Podle jejich názoru nás Montezuma pouze využívá jako pracovní sílu a nemá v plánu nám skutečně pomoci se zprovozněním kalendáře. Je pravda, že na této teorii by mohlo něco být, ale raději se mám na pozoru. Bohužel se to nedá říci o všech našich účastnících archeologické expedice. Část z nich se ochotně přidala ke Španělům a rozhodla se riskovat. Uvidíme, kdo z nás tedy skutečně dostane domů. Rozhodně musím říct, že tohle rozpolcení sil se mi příliš nelíbí.

Zobrazit galerii