Dawson Press 14. srpna 1897

Dawson Press

Klondike Kaboom Territory — Čtvrtek, 14. srpna 1897, svátek má Alan, služba: Kaktusáci

ZLATÁ HOREČKA PROMĚŇUJE OSPALÉ MĚSTEČKO V RUŠNÉ A VESELÉ MÍSTO

Když se Jack Daniels před dvěma týdny zakousl do první žluté nugetky u řeky, nikdo netušil, že jeho nadšení přetvoří ospalé městečko Dawson city k nepoznání. Místní saloon, který ještě minulý měsíc hostil spíše staré šachisty než živé postavy, nyní praská ve švech od ranní kávy až po večerní kakao.

Snímek zachycuje první budovy nových zlatokopů.

Ulice, které dříve znaly jen koňské povozy a líné krávy, se teď hemží šťastnými zlatokopy, kteří nosí boty plné bláta a kapsy plné naděje. Nové obchody se objevují rychleji, než kdo stihne spočítat peníze – jeden den je tam jen prázdný pozemek, druhý den už stojí obchod s botami, které vydrží brodit řeky plné štěrku.

Starousedlíci se sice občas mračí nad prachem a hlukem, ale většinou se přidávají – koneckonců, kdo by odolal šanci stát se milionářem přes noc? Jen si dejte pozor: zlatá horečka učí rychle, že štěstí může přijít i odejít – stejně rychle, jako se objeví nový song.

Pořadí zlatokopeckých band určuje počet a hodnoty budov vlastněných v Dawson City, bez vlivu na množství dolaru ve vašich kapsách.

POČASÍ

K likvidaci tmy dojde ve čtvrtek s východem Slunce. Slunce vzduch ohřeje na 19-31 °C. Rosný bod bude na nule. Situace na horách je pro sjezdaře i běžkaře silně nepříznivá.

JÍDELNÍČEK knajpy U DVOU PŘÁTEL

  • Snídaně: Houska a JAM, kakao
  • Oběd: Bramboračka, Mor. vrabec, knedlík, špenát
  • Svačina: Chléb s máslem a salámem, šťáva
  • Večeře: Dukátové buchtička se ŠODÓ

Jídelníček pro pondělní den sestavil Áda a kolektiv Vyvážené stravy a zdravých prdů. Seznam alergenů na vyžádání u Michala.

SKANDÁLNÍ CHOVÁNÍ STAROSTY DAWSON CITY!!!

Včerejšího rána způsobila paní starostová pozdvižení, když vyběhla v noční košili na ulici a zvolala:
„Pryč je! V naší posteli není!“

Místní parta přátel – Leeroy Jenkins, Johny Tonic, Nelly Lafayette, Lucy River – okamžitě vyrazila do ulic pátrat po pohřešovaném starostovi Jackovi Daniels. Prohledali saloon, radnici i vodní nádrž (tam byl naposledy po oslavě Dne nezávislosti). Nikde ani stopy.

Až kolem čtvrté hodiny ranní se po prašné cestě od lesa objevil povoz, který vedl Karel Baker. Na korbě – ležel starosta. Nahý jako čerstvě oloupaný kukuřičný klas, přikrytý jen pytlem od mouky a s výrazem spokojeného kocoura.

„Našel jsem ho spát za pecí,“ vysvětlil Baker, „prý si šel jen ohřát nohy… a nějak tam usnul.“

Starosta odmítl situaci komentovat, ale slíbil, že příští neděli osobně upeče koláče pro celé město.

Na snímku zachycen starosta a jeho zachránci.

S CENOU ZLATA TO ZAMÁVALO JAKO NIKDY!!!

Newyorská burza cenných kovů, 14. srpna 1897 — CENA ZLATA JE 350 DOLARŮ ZA UNCI.

Leeroy Jenkins nám poskytl krátký rozhovor

Rozhovor vedl náš zpravodaj přímo v táboře. K pochopení celé situace jsme oslovili toho nejlepšího a Ten nám prozradil o sobě i o zlatu víc, než jsme čekali.

Reportér:
Ještě včera byly ceny zlata na minimu. Jak mohlo dojít k nárustu o stovky procent?

Leeroy Jenkins:
Vlčí market v N.Y. ovládl nový Žralok. Odbornou hantýrkou se tato situace popisuje jako Armagedon. „Pes, který přijde první, žere jako poslední.“ Tak bych to popsal přesněji.

Reportér:
Máte sám nějaké zlato nebo ještě čekáte?

Leeroy Jenkins:
Zatím nemám nic. Ale mám plán, jak se k němu dostat.

Zatímco Leeroy mluvil o trhu, reportér zcela nečekaně přepnul: Brunetky nebo blondýnky?

Leeroy Jenkins:
Určitě brunetky, ale poslední dobou vedou holohlavé zrzky.

Reportér:
Za rohem je už nohejpongová liga. Jak jste se letos s Michalem připravovali? Určitě budete patřit zase k aspirantům na titul.

Leeroy Jenkins:
Nejdůležitější v naší přípravě je domluvit se, jak vyhrajeme. Tajemství o chlazení pálek prozradit nechceme, maximálně hezké zrzce.

Vedle něj stál Michal a souhlasně přikývl, jako by všechno schvaloval

CASINO: TŘI HRÁČI, JEDEN NÁPAD A ZROZENÍ VÝHERNÍHO AUTOMATU

Casino JACKOPOT NA YUKONĚ se už dávno pyšní tím, že dokáže překvapit. Tentokrát to ale místní obyvatelé opravdu nečekali: tři místní hráči, každý s historií „lehce závislého“ na kartách a kostkách, přišli s revolučním nápadem – vlastním výherním automatem.

„Chtěli jsme něco, co by nás drželo u hry… a zároveň by nikdo nemohl cheatovat,“ přiznal Leeroy Jenkins, zatímco jeho společníci Cactus Jack a K. Tennessee napodobovali zvuk padajících mincí. Výsledkem je stroj, který sice nevydává zlaté nugetky, ale zato dokáže vyvolat stejný pocit euforie a mírného zoufalství.

Místní kasino hlásí, že fronty u automatu jsou delší než u baru a že i starousedlíci, kteří se kdysi vysmívali „hazardním hloupostem“, si nyní marně snaží spočítat, kdy padne jackpot. V Dawson City se tedy zrodil nový symbol zlaté horečky: kombinace náhody, chuti k hazardu a trošky šílenství.

a snímku zachycena historicky první „TOČKA“ výherního automatu DAYTONA500. Prvnímu hráč vytočil CITRÓN-CITRÓN a…………………BRAMOBORU. Bohužel.

ZLATÉ PÁNVE ZA ZLATÉ RUCE

Na snímku zachycena banda ŠMOULŮ při stavbě vodárenské věže.

V našem městě přišly místní vodárenské společnosti s geniálním plánem: místo peněz odměnit zlatokopy pánvemi. Každý, kdo pomohl stavět nové vodárenské věže, dostal lesklou pánev – ideální k dalšímu hledání zlata. Zlatokopové zpočátku nechápali, jestli je to odměna, nebo nové těžítko na cihly. Brzy ale zjistili, že s takovou pánví se zlato hledá skoro samo. A tak Dawson City našlo nový slogan: „Čím víc pánev, tím víc zlata!“

Dukátové peklo

našem městečku se tentokráte nestřílelo pro zlato, nýbrž pro mouku a vanilku.

Zpravidla bývá v poledne klid, jen mouchy bzučí a vítr přehazuje prach z jedné strany hlavní ulice na druhou. Avšak včera, přátelé, včera se v Bistru u Dvou přátel strhla vřava, jakou by nevyvolal ani náčelník Apačů. Příčinou nebyl kůň, čaj, ba ani žena – nýbrž dukátové buchtičky.

Hospodář Libor, alias Libor „Stojící“, majitel bistra, bagru a poloviny zdejší studny, svolal své čtyři kuchaře, aby rozhodli, zdali se ty lahodné kousky budou kupovati ve městě, či vlastnoručně připravovati.
„Kupovat je pohodlnější,“ mínil první.
„Domácí voní lépe,“ oponoval druhý.
„Čerstvé těsto tu ztvrdne dříve, než dorazí smetana,“ tvrdil třetí. Čtvrtý neřekl ni slova – měl plná ústa poslední buchtičky z minula.

Když hádka hrozila přerůst v pekáčovou přestřelku, Libor udeřil do stolu: „Půl kupovaných, půl domácích. Kdo pozná rozdíl, dostane dvojnásobnou dávku šodó.“
A tak se městečko do večera změnilo v ochutnávkovou arénu. Výsledek? Nikdo nerozeznal, co je z města a co z trouby.

KOTEL UŽ FUNGUJE 😊

Třetí elektrikář pana Správče opravil druhou spirálu na čtvrtém nouzáku v totální anarchii kabelů na kotli v Bistru u Dvou přátel. Kotlíkář Libor Ležka si vysloužil vděk všech hladových lidí.

Pro DAWSON PRESS sepsal MATES, deník je vytištěn v počtu 125 kusů, cena: 125 centů. Dawson press, a.s.