Klondike Kaboom Territory — Úterý, 19. srpna 1897, svátek má Ludvík, služba: Šmoulové

ZLATOKOPOVÉ NAŠLI ŠAMANA HÁ A CELÉ MĚSTO V MALÉRU

Včera brzy zrána se naše zlatokopecké bandy rozhodly, že už mají po krk věčného mlácení krumpáčů o kámen a hádání, kdo má větší pánvičku. Namísto toho vyrazily společně na výpravu za tajemným ŠAMANEM HÁ, který měl prý vědět, kde se skrývá nejen zlato, ale i moudrost.

Cesta k šamanovi HÁ

Kdybychom měli napsat, kolik sudů šťavky a pytlů sekané bandy cestou spotřebovaly, náš tisk by to neunesl. Faktem ale zůstává, že hrdinové postupně překonali:

Nakonec šamana HÁ opravdu nalezli – přišel pokojně od borovice, míchal nohama a tvářil se, jako kdyby celá zlatokopecká historie byla jen menší lapálie.

Velké setkání

Bandy mu předložily své stížnosti na neschopné vedení města a žádaly o telefonní kontakt nebo aspoň předvolbu na indiány. Šaman kýval hlavou, chvílemi mručel a nakonec jim údajně sdělil:

„Město řídí ten, kdo nejdéle vydrží poslouchat řeči ostatních.“

Následovalo několik minut trapného ticha a pak návrat do města, neboť poslouchat se očividně nikomu nechtělo.

Vedení v troskách

Po příjezdu do města se spustila velká diskuze o tom, kdo bude nový starosta. Vypadalo to, že zvítězí ten, kdo nejhlasitěji mlátí do stolu. Jenže v tu chvíli se stalo nečekané – město přepadli indiáni! A protože měli očividně dobrý vkus, unesli rovnou nejstarší a nejzkušenější členy band.

Zbytek osazenstva se znovu chopil nářadí, vody a diskuse, tentokrát o tom, kdo se obětuje k záchranné výpravě.

Noční pátrání

Nakonec se nejschopnější (rozuměj: ti, co zůstali v táboře) vypravili v noci do lesů. Namísto unesených kamarádů našli jen kus bizoní kůže a vzkaz od Šamana. Na něm stálo: Své kamarády dál nehledejte, zítra je přivedeme. Připravte se na boj!

Bandy se vrátily do města a nyní se řeší otázka, zda větu přeložit doslovně, nebo ji raději použít jako reklamu na nově otevřený market.

POČASÍ

Teploty na v úterý atakují příjemných 25 stupňů Celsia. Déšť si přejeme, ale nebude. Západ slunce je naplánován na 20:07, soumrak v 20:42.

JÍDELNÍČEK knajpy U DVOU PŘÁTEL

Jídelníček pro pondělní den sestavil Áda a kolektiv Vyvážené stravy a zdravých prdů. Seznam alergenů na vyžádání u Michala.

CENY ZLATA

Cena zlata stoupá! HRRR NA NĚ. A spolu s ní i počet lidí s pánví v ruce. Zprávy z trhů dorazily i do našeho zaprášeného městečka: Cena zlata vyskočila výš, než kuchař po setkání s kaktusem.

Místní bankéř pan Jenkins oznámil, že hodnota jedné zlaté cihličky je teď tak vysoká, že ji může směnit za tři iphony, šest krav a tchyni zdarma. Občané se okamžitě začali přehrabovat ve svých dvorech, zda jim náhodou něco nezlatí v kurníku.

Cena zlata je 510 dolarů za unci.

MÓDNÍ PŘÍLOHA

Do města dorazila zásilka nové obuvi! A teď ji nosí i ti, co dřív chodili bosí. Včera odpoledne zaskřípaly povozy, zvedl se prach a celé město se seběhlo na náves. Důvod? Zásilka nové obuvi přímo z civilizace! Šok a údiv.

Místní, kteří dosud považovali boty za zbytečný luxus, najednou stáli frontu, jako by rozdávali zlato zadarmo. Dokonce i starý Kosek a Veverka, který dvacet let tvrdili, že „pata je nejlepší kompas“, si nazuli nové holínky. A pes šerifa prý trucuje, že pro něj žádný pár nepřišel.

Ekonomické dopady

Místní švec mezitím zkrachoval, protože jeho boty byly tak tvrdé, že se používaly spíš jako zbraň než k chození. Teď prý plánuje přeškolit se na výrobce tkaniček.

FEJETON MATESE

Spánek lečí, ale kde ho vzít

Když člověk za posledních 10 dní naspal 50 hodin, dostaví se zoufalé filosofování a doslova existenciální dilema, jestli vůbec takový život je k žití.

Přeležený krk, tenzní bolest mozku a celého člověka. Snažím se protáhnout a uvolnit krční svalstvo, jak jsem to odkoukal při masážích. Stoupající pocit žaludeční nevolnosti od té bolesti. Proboha, vždyť teď mi ta bolest vystřeluje někam do ústí hrtanu. Co tam můžu mít za nerv? Znalosti anatomie ve dvě v noci nepřicházejí ze zapomnění některého z mozkových nervů, ale kterého? Zkouším nastartováním bdělého uvažování přeladit z nadvlády parasympatického nervstva na systém sympatikus, ale bolest je silnější. Nebudu ležet, půjdu si sednout, aby ten podrážděný žaludek nezvítězil nad mou vůlí.

Kolem projelo auto z pekárny. Jo, pekaři jsou ranní ptáci, vždycky se snažili, aby tak v pět, když jdou první lidi do práce, byly čerstvé rohlíky, chleba i sladké loupáky. Ale kam jede tenhle nešťastník? Ve dvě.. Pardon, už v půl třetí, letí to. Ale stejně. Ten snad jede někam daleko za Prahu. No není to zvěrstvo? Pražáci vozí své koláče po nocích někam na sever Čech, Hořovičáci asi ve stejnou dobu vozí své pečivo do Prahy… Není to celé na hlavu? Nemůže každé město mít vlastní pekaře?

Pro DAWSON PRESS sepsal MATES, deník je vytištěn v počtu 365 kusů, cena: 11 285 centů. Dawson press, a.s.