Když Peršané nechtějí spolupracovat, musíme zastavit jejich postup. Chosir nám prozradil, že v kraji žije řada moudrých mudrců, kteří nám pomohou najít perskou pevnost, ve které ukrývají vědomosti o pokladu.

Mudrcové však nejsou od přírody sdílní a každé moudro jsme si museli pěkně odpracovat. Nakonec se nám však podařilo zjistit, kde se pevnost nachází. Dokonce jsme dostali i tip na perskou zbrojnici, kde bychom si mohli opatřit zbraně.

Hlídače zbrojnice jsme pěkně překvapili, než se stačili vzpamatovat, vytáhli jsme je ze zbrojnice a zabavili jim kompletní arsenál. Teď už hurá na pevnost.

Bitva o pevnost byla lítá, postupně jsme dobývali vnější stupně a nakonec jsme vítězně stanuli v centrální budově. Kromě dalšího symbolu do skládačky se nám podařilo zajmout také perského knihovníka — ten bude jistě vědět kde najít další vodítka k pokladu. Stačí je trochu „rozmluvit“.

Už od okamžiku, kdy jsme hned po našem příchodu probudili mumie, znepříjemňují jí nám každý krok. Má-li být naše cesta úspěšná, pak je potřeba zbavit Údolí králů tohoto nilského moru. Jsme tu již dost dlouho a místní čáry a kouzla nás neděsí tak, jako když jsme sem přišli. Vzhůru na mumie! Nechť lov započne!

Mumií jsme se zbavili, je tedy na čase vyrazit za dalším symbolem. Mapa ukazuje další místo, kde by měl být.

Zatracení Peršané. Předběhli nás. Zjevně jdou po pokladu krále Achnatona stejně jako my.

Dvakrát zatracení Peršané! Ať jim velbloudi pochcípají a slunce vysuší úrodnou zem na kámen! Než jsme se vrátili do tábora, už ho obsadili Peršané. Očividně si museli domyslet, že i my pátráme po pokladu a chtějí nám ukrást všechny znalosti, které jsme zatím stihli nashromáždit. Tohle si líbit nenecháme.

Tábor je opět náš. V hlavě však hlodá myšlenka jak daleko na cestě za faraónovým pokladem jsou Peršané. Rozhodli jsme se, že rozhodíme sítě a zkrze různé úsluhy se pokusíme s nimi spojit. Pochopitelně za nimi nemůže přijít přímo, ale důmyslná řada řádně uplacených a polichocených prostředníků by nám měla zajistit komunikační kanál.

Zdá se, že tato snaha byla jen slepou uličkou. Není tu žádný prostor pro vyjednávání — škoda. Budeme tedy pátrat dál na vlastní pěst.

Navržené pasti včerejšího dne neprošli. Zkusíme je nějak opravit — snad to bude stačit. Pravda, bude nás to stát spoustu šplhání a lezení, ale lepší než navrhovat pasti nové.

Bohužel veškerá naše snaha zvýšit účinnost pastí zůstala bez výsledku. Nezbývá než navrhnout pasti zcela nové — tentokrát si je chce Chosir prověřit sám a osobně (snad se nic zlého nestane).

Kromě zlovolných Peršanů máme v Údolí králů i jiné zlotřilce. Dnes jsme se museli popasovat s pašeráky, kteří vykrádají hrobky i chrámy a snaží se cennosti z nich odvézt a prodat ve světě — myslím, že jsme jim dost důrazně vysvětlili, že s tím je teď konec (jestli někdo bude odvážet nějaké poklady do Evropy, tak to budeme jedině my).

S návratem Chosira sem vtrhla písečná bouře výčitek láteření. Nesl dost nelibě (slušně řečeno), že jsme místo plánování pastí proti Peršanům odpočívali a oddávali se zábavě a veselí. Celá výprava byla ihned odeslána plánovat důmyslné mechanismy nástrah.

Když se Chosir dozvěděl, že neuposlechnout jeho příkaz byl nápad předáků výpravy, rozlítil se ještě víc (nezdálo se, že by to bylo možné, ale ouha). Nechal zavřít a oslepit 2 členy z družiny každého předáka, jako trest.

Tohle jsme si ovšem nemohli nechat líbit. Celá výprava vyrazila na záchrannou misi a zadržené našince jsme osvobodili a vrátili do tábora. Nakonec i Chosir obměkčen naší soudržností a lidskostí se uklidnil a kouzlem navrátil oslepencům jejich zrak.

Při večerním obřadu pohlédl velekněz do vzdálené budoucnosti (velmi vzdálené — myslím, že to přehnal s dávkou pouštních bylin, které používá, aby se otevřel jasnozřivým vidinám). Zahlédl domy zdobené dýněmi. Dýně zářily a byly zdobě prořezány a očividně chránili stavení před démony a duchy, kterých bylo v ulicích nespočet.

„Tyto ozdoby musí mít i můj chrám,“ pravil nadšeně. Dýně bohužel v Egyptě nejsou, tak jsme použili nejbližší podobnou plodinu — melouny.

Velekněz Chosir dnes odjel do Káhiry prodávat ryby. Večer mluvil o nějakých pastech na Peršany, které je potřeba připravit, ale je neděle — tedy si chceme také užít trochu zaslouženého volna. Však on se svět nezboří, když pasti navrhneme a vyrobíme až zítra.

Pohlédnout na bohy je nepopsatelný pocit, ale běžný člověk k tomu není stvořen. Ráno se probudili všichni vůdcové karavany slepí — strávili totiž nejvíc času konzultací s Hórem. Zmateni náhlou slepotou, ztratili se někde v zákoutích Údolí králů. Naštěstí zbytek osazenstva je v pořádku, a tak se nám snad podaří vůdce najít dopravit zpět do tábora.

Jak se ukázalo slepota byla pouze dočasná a vůdcové po návratu do tábora opět prohlédli.

Na příští den se chystá Chosir do Káhiry na rybí trh. Má v plánu tam získat peníze na další stavbu chrámu. Jenže jezdit na rybí trh bez ryb, by asi k ničemu nevedlo, takže z toho kouká opět úkol pro nás.

Vyrážíme ve vlastnoručně postavených kocábkách na jezero Núb. Snad bude úlovek dostatečně bohatý a doufejme, že nás nepřepadnou místní piráti.

Mapa, kterou jsme včera získali, nás dnes vede k dalšímu symbolu (doufejme). Počasí nám dnes příliš nepřeje, ale nevzdáváme se.

Konečně jsme dorazili na posvátný vrch, kde nás očekával samotný vládce nebes Horus. Nikdy bych nevěřil, že spatřím boha na vlastní oči — ušlechtilý tvor trochu pták a trochu člověk.

Horus žádá za vědění, abychom mu připravili nápoj, který bude jeho hrdlu lahodit. Náročný test (raději se ani neptáme, co by se stalo, pokud bychom neuspěli).

Náš výtvor je však oceněn a v naší sbírce je tak další symbol do tajuplné skládačky. Zase jsme o krůček blíž k rozluštění pradávného textu.

Skutečně se to stalo! Samotný Ra nám dal znamení nebeským ohněm, kterým označil vrchol hory Farah. Okamžitě vyrážíme.

Cesta není nic snadného, dost se nám hodily všechny dovednosti, které jsme se naučili v Údolí Králů. Nakonec jsme dosáhli vrcholu. Zde ležela posvátná mapa, která označuje místa s informací k vyluštění zprávy — bude to ještě hodně cestování, ale aspoň máme mapou naznačen náš budoucí postup.

Tak vzhůru na cestu! První nejbližší značka míří na posvátné pohřebiště, kde se ukrývá návod k nalezení dalšího symbolu. Pohřebiště je však plné zdivočelých mumií.

Mumie jsme nakonec porazili. Máme mapu, která ukazuje pozici dalšího symbolu. Výpravu za symbolem po dohodě s Chosirem odkládáme na zítřek — je to vzdálená lokace a bude potřeba se připravit a navíc okolí sužují nájezdy loupeživých karavan Peršanů. Slíbili jsme pomoci, zde pro změnu ukážou sílu zbraně dovezené z Evropy.

Loupeživá karavana Peršanů je v troskách. Tohle si jistě příště raději rozmyslí.

V noci s veleknězem Chosirem vyrážíme sbírat, magický kov z perseických hvězd. Tento nádherně zářící kov bude krásně zdobit chrám, který se již blíží dokončení.

Počet vyluštěných symbolů nepřibývá a my nejsme o nic blíž k vyřešení hádanky, kde se ukrývá poklad.

Zatlačili jsme na velekněze, aby nám pomohl. Slíbil, že nás naučí magické formule/modlitby, které by mohly obměkčit boha Ra.

Mystika tohoto světa je neuvěřitelná. Snad nám Ra sešle znamení, které nás dovede k rozluštění zprávy.

Pochopit mystické síly Egypta by mohlo být klíč k rozluštění zprávy. Máme možnost naučit se balzamovací rituály, tedy základní kámen, který přenáší duše mezi světem živých a mrtvých.

Na tohle nejsme ještě připraveni! Nehybná těla nabalzamovaných mumií oživla přímo pod našima rukama. Nebýt Chosira, který je spoutal mocným kouzlem, asi by naše výprava na tomto místě skončila.

Dnes proběhlo další učení se dovednostem, které uchovává starý Egypt. Řádně vzdělání, pokračujeme na stavbě chrámu — celé dílo začíná nabírat konkrétní obrysy. Mohutné majestátní zdi se tyčí k obloze. Část výpravy pracuje na výtvarné výzdobě.

Za naši práci jsme tentokrát dostali zaplaceno stříbrem, že dna Nilu. Vítaná změna v porovnání se střechou nad hlavou a jídlem.

S naším příchodem se výrazně zvýšila spotřeba pitné vody. Zásoby je nutné doplnit, proto jsme se vypravili bojovat o vodu s pouštními kmenem, který obsadil nedalekou oázu. Členové výpravy sice trochu reptají, že místo luštění zprávy, stále řešíme úkoly místního kněze, ale věřím, že vše nám mnohonásobně vrátí.

Dnes přišel Chosir s informací o koktavém mudrcovi, který získal prý veliké vědomosti z knihovny v Alexandrii. Snad nám pomůže posunout překlad zprávy.

Tedy řeknu vám, že poskládat zprávu od člověka, který koktá a ještě v cizím jazyce, je skoro nadlidský úkol. Ale splněno! Jsme o krok blíž — první symbol rozluštěn.

V Údolí králů se nás ujal kněz Chosir. Pomůže nám s hledáním pokladu (a dokonce nabídne i střechu nad hlavou a jídlo), ale nebude to zadarmo. Členové výpravy mu musí pomoci postavit chrám zasvěcený bohu Ra.

Souhlasili jsme. Bez pomoci místního kléru nemáme moc šancí rozluštit zprávu, která má popisovat cestu k pokladu faraona Achnatona. Bohužel písmo není v Evropě známé, ale i s rozluštěním slíbil pomoci kněz Chosir.

Dnešní den jsme se hned pustili do práce nejprve jsme prošli první částí výcviku a pak začali budovat základy chrámu.

Naše karavana dorazila úspěšně do Egypta. Velbloudi jsou již notně znavení, ale zem je tu krásná a dobrodružství, která nás čekají, přímo visí ve vzduchu.